EBIDAT - Die Burgendatenbank

Menu

Hlavacov

Geschichte:

Jméno Hlavacov nalézáme v písemných pramenech až ve 14. století jako oznacení již neexistujícího hradu, který byl tehdy nazýván podle mlynáre pusobícího pod jeho zbytky. Puvodní jméno tedy neznáme, prestože se nesporne jednalo o duležitý objekt s centrální funkcí (v sousední vsi Líšany byla vydána královská listina). Nelze vyloucit, že by mohlo jít o hrad, oznacovaný v písemných pramenech jako castellum vetus (starý hrad), pokud ovšem tento není puvodním Krivoklátem, což je pravdepodobnejší. Archeologický výzkum težce poškozeného ukázal, že vznikl nejspíše na pocátku 13. století a náleží tak k nejstarším královským hradum v zemi. Prícinou jeho zániku po polovine 13. století se stal mohutný požár, po nemž hrad nebyl obnoven. Souviselo to jiste s presunem centra celé oblasti premyslovského loveckého hvozdu, nejprve patrne na Týrov a posléze na Krivoklát, svou roli však jiste sehrála i skutecnost, že na hranách tercierními písky tvorené hlavacovské ostrožny šlo sotva bezpecne zakládat težké zdené konstrukce. –

Der Name Hlavacov taucht erstmals in der schriftlichen Überlieferung des 14. Jarhrhunderts als Bezeichnung einer bereits niedergegangenen Burg auf. Die Benennung orientierte sich an dem Namen des Müllers Hlavác, der über die nicht weit von der Burgstelle gelegene Mühle verfügte. Der ursprüngliche Burgname ist nicht überliefert. Es handelt sich offensichtlich um eine wichtige Anlage mit Zentralfunktion (im Nachbardorf Líšany hat der König eine Urkunde ausgegeben). Es besteht die Möglichkeit, dass es sich um die in den Quellen als "castellum vetum" (Alte Burg) beschriebene Anlage handelt, Diese Bezeichnung könnte sich freilich auch auf Pürglitz (Krivoklat) beziehen. Eine archäologische Untersuchung der stark geschädigten Anlage zeigte, das die Burg wohl um das Jahr 1200 entstanden ist und somit zu den ältesten Königsburgen im Lande zu zählen ist. Ende des 13. Jh. wurde die Anlage durch einen Brand zerstört. Ein Wiederaufbau unterblieb. Diese Tatsache hängt mit der Verschiebung des Zentrums der Premyslisdichen Jagdgehege zusammen, das sich zuerst im Umland der Burg Týrov und später Nahe der Burg Pürglitz (Krivoklát) befand. (T. Durdik)

Bauentwicklung:

Fragmentární vedomosti neumožnují rozpoznat stpy stavebního vývoje. Krátká dobe existence hradu nejspíše nedovoluje predpokládat složitejší vývoj -

Nach bisherigem Kenntnisstand ist keine Rekonstruktion der baulichen Entwicklung möglich. Die Anlage war - wie oben beschrieben - nur kurze Zeit besiedlt und wurde nach dem Brand in der zweiten Hälfte des 13. Jahrhunderts aufgegeben und fiel wüst. (J. Friedhoff)

Baubeschreibung:

Rozsáhlý hrad založený na ostrožne tvorené tercierními písky mel ctyri cásti. Dve predhradí opevnoval šíjový príkop a bocní opevnení pripomínající dnes zaniklou cestu. Dvojdílný vnitrní hrad byl obehnán hlubokým príkopem, pred nímž byl zbudován mohutný val. Protože se v okolí takrka nevyskytuje stavební kámen, museli stavitelé opevnení využít místní písek. Val byl vytvoren nasýpáním jednotlivých vrstev písku prolévaných rídkou maltou. Vzniklo tak velmi pevné teleso, dodnes udivující svými rozmery, které na své korune mohlo nést zídku vystavenou z dovezené opuky. Vlastní ohražení zadního hradu bylo zbudováno mimo p9sek predevším ze dreva a z dovezené opuky a melo nejspíše charakter valu s pískovým telesem (minimálne na vstupní strane této cásti disposice). Za ním pak stávaly vlastní obytné a užitkové stavby, vetšinou drevené. Nekteré z nich byly vystaveny i z dovezené opuky s využitím malty (kaple?) a vyskytly se i cihly. Všechny doposud zjištené zbytky náležejí nízkým objektum, které zrejme opevnení neprevyšovaly. Nevelký archeologický výzkum zde však byl znacne komplikovaný, nebot zbytky hradu jsou težce poškozeny neodbornými výkopy a vybíránín kamene. V krajine bez kamene sloužily jako zdroj stavebního materiálu pro širé okolí minimálne od konce 15. až do 20. století. –

Ausgedehnte Burganlage auf einem aus dem terziären Flusssand bestehenden Bergsporn. Vierteilige Gliederung: Zwei Vorburgen, die durch Abschnittsgräben voneinander geschieden waren. Die innere Burg war ebenfalls durch einen tiefen Graben in zwei Teile gegliedert. Dem Graben auf der Aussenseite folgte ein mächtiger Wall. Weil die Umgebung nur wenig Steinmaterial bietet, hat man den Wall aus Sand gebaut und die Schichten mit dünnem Mörtel befestigt. So ist ein sehr massiver Körper entstanden, welcher ist noch heute durch seine Dimensionen beeindruckt. Auf der Wallkrone wurde eine Trockenmauer errichtet. Die Befestigung der inneren burg bestand vor allem aus Holz und importiertem Plänerkalkstein.Im Burgbereich standen eigene Wohn- und Nutzbauten, die vornehmlich in Holzkonstruktion errichtet worden waren. Als Baumaterial diente ferner importierter Plänerkalkstein mit Mörtel sowie Ziegelsteine. Die Bauten werden keine allzu große Höhen erreicht haben. Raubgrabungen schmälern die Ergebnisse der offiziellen archäologischen Untersuchungen der Anlage. Der Baubestand der Anlage wurde offenbar durch Steinraub vom 15. bis 20. Jahrhundert sehr stark reduziert, so dass sich die Burg nur noch als Bodendenkmal präsentiert. (T. Durdik)

Arch-Untersuchung/Funde:

Výzkum T. Durdík 1974 - Ausgrabungen T. Durdík 1975